Jantarová spirála – 8. kapitola: Pravý mistr jantaru

Síla jantaru byla rozložena mezi námi, jako kdybych hrála přetahovanou s bouřkou.

„Toto je nejpravdivější vyjádření moci: Vzít si ji!“ uchechtl se. „Moc si nikdo nezaslouží, jde o to, kdo si ji prostě vezme. Proto jsem stvořil jantar, proto jej opět ovládnu!“

Cítila jsem, jak mi moc uniká, ale něco v těch slovech se mě dotklo.

„Tomu nevěřím,“ zakřičela jsem a nalila do sebe poslední kapku své vůle, abych přitáhla svou moc zpět. „Není to o tom, co si lidé zaslouží, je to o tom, jak používáme to, co máme. Možná jste stvořil jantar, abyste kradl moc, ale já jej chci použít ke spolupráci s ostatními! K jednotě, ne k žárlivosti!“

Všechno mi to došlo. Prozřela jsem tak, jako nikdy předtím, a přemohla jsem původního mistra zábleskem žlutého světla!

„Nikdy. Ne můj otec, ne vy.“

Původní mistr padl na zem, naprosto poražen, jeho vůle byla vyčerpána a řetězy na jeho zádech se roztříštily. Vím, že to byl duch, ale teď vypadal průsvitněji a z pohledu v jeho očích jsem poznala, že ví, co přijde dál.

Za jeho zády se rozblikala zelená energie a otevřel se portál do Říše zesnulých. Řetězy, které urna po léta celá používala k odvrácení záhrobí, zmizely, a portál jej začal vtahovat dovnitř. Kopal a křičel.

Na okamžik jsem si myslela, že vidím siluetu svého otce, jak mě pozoruje zpoza portálu, ale pak původní mistr překročil práh a portál se zhroutil v obláčku nazelenalého kouře.