Jantarová spirála – 4. kapitola: Egon Úžasný

Upřímně řečeno, bylo to trochu nudné. Jakmile jsme se s Chamille vyhnuli tornádu týkových stolů, Egonovi Mimořádnému už nezbyl žádný nábytek, který by po nás mohl házet. Trvalo celých pět sekund, než jsme od něj dostaly pryč hůlku – hůlku vykládanou chrono-ocelí.

„Chtěl jsem jen vyděsit tu fialovou!“ zachvěl se. „Kvůli ní se mi dnes smálo celé mé publikum – dnes večer jsem nedostal žádné dary! Ani cent!“

„Chamille? Myslím, že ty – my – dlužíme tomu chudákovi omluvu.“

„Dobře,“ řekla Chamille, kopla nohama a zamumlala dost nepřesvědčivé „Promiň.“

„Je nám to opravdu líto, Egone. Nevěděly jsme, co od tohohle místa čekat…“

Vrátila jsem hůlku a vysvětlila mu náš úkol. Ukázalo se, že náš nový přítel Egon byl až donedávna demoličním expertem pro stavební firmu. Vždy však snil o tom, že se stane umělcem, a jednoho dne, když boural opuštěný sklad, uviděl příležitost. Omylem začal vrtat do starobylé, zapomenuté hrobky, kde našel hůlku a spoustu dalších tajemných relikvií.

Vsadím se, že je to hrobka z mé vize! Souhlasil, že nás tam zítra vezme. Nejsem si jistá, co to má společného s mou matkou, ale pokud je to stejná hrobka, která se objevila v mém snu, pak to nemůže být náhoda a nesmím si to nechat ujít.