Jantarová spirála – 5. kapitola: Do hrobky

Dobré ránko, Ninjagrammeři! Vím, že je brzy, ale když nás Egon přivedl do téhle vlhké, děsivé díry v zemi, chtěla bych vám popsat, co se tam dělo.

Požádala jsem Chamille, aby zůstala nahoře s Egonem, a to jak proto, aby dávala pozor, tak taky proto, aby nemohla ukrást nic, co by tady dole našla. V nejlepším případě tyto zaprášené relikvie patří do Muzea dějin NINJAGO®. V nejhorším případě musí být zamčené v bezpečném trezoru, kde se k nim už nikdo náhodně nedostane.

Jo, je tady něco špatně, a nejsou to jen ty armády brouků, co lezou po stěnách. Přesně tohle jsem viděla ve své vizi, teď dokážu rozeznat detaily: Stěny jsou lemovány relikviemi z jiné doby, každá z nich je vykládána malými kousky nebo proužky chrono-oceli.

Je to zvláštní hromada tretek – harfa, helma, dokonce i ventilátor – ale začínám si utvářet obrázek. Cítím, jak v nich bzučí síla, a jsem si jistá, že každý z těch předmětů je nabitý zlomkem živelné síly. Egonovou „kouzelná“ hůlka najednou dává smysl – myslím, že máte pravdu, že v ní je síla větru.

Nejzvláštnější je tahle urna. Je obyčejná, nejsou na ní žádné značky nebo strašidelné symboly, ale nemůžu se na ni přestat dívat. Jako by mě sledovala, lákala mě, abych se jí dotkla, a myslím, že si nedokážu pomoci…